Poruchy učení

Jedná se o neočekávaný a nevysvětlitelný stav, který může postihnout dítě s průměrnou nebo nadprůměrnou inteligencí, charakterizovaný významným opožděním v jedné nebo více oblastech učení. Tyto poruchy předpokládají dysfunkci centrálního nervového systému, projevy jsou však závislé na závažnosti a místě mozkových změn, neuroplasticitě systému, ale i na schopnosti využít kompenzačních poznávacích strategiích, ale i na vnějších podmínkách. Specifické poruchy učení nazýváme vývojovými z toho důvodu, že se objevují jako vývojově podmíněný projev a často provázejí člověka až do dospělosti. U dyslektiků, dyskalkuliků i klientů s ostatními SPU nacházíme větší či menší oslabení v kognitivních, percepčních, motorických, psychomotorických oblastech, jedná se tedy o nezralost či dysfunkci centrální nervové soustavy. Vyšetření na SPU by mělo být provedeno již u předškoláků – EEG vyšetření + psychologická diagnostika na rizika vzniku SPU. Speciálním tréninkem se může podpořit dozrávání jednotlivých funkcí a tím snížit riziko vzniku specifických poruch učení. Epidemiologicky se udává asi třetinový překryv s poruchou pozornosti, takže zhruba třetina děti s ADHD mají i nějakou formu poruchy učení. Základní typy poruch učení: Dyslexie – specifická porucha čtení Dysgrafie – specifická porucha psaní Dysortografie – specifická porucha pravopisu Dyskalkulie – specifická porucha osvojování matematických schopností Dyspraxie – specifická vývojová porucha motorické funkce Dyspinxie – porucha v oblasti výtvarných dovedností Dysmúzie – porucha v osvojování hudebních dovedností